Odputaání mysli od těla
19. května 2012 v 19:51 | Domča
Odpoutání mysli od těla. Dávný sen nebo skrytá realita. Odpoutání mysli od těla a cesta za hranice všedních dní. Odpoutání mysli od těla nebo-li astrální cestování, také lucidní vidění. Může mysl opustit "vězení" těla a vydat se na pouť astrálem nebo realitou vůkol? Je stále spojena s tělem stříbrnou nití nebo se může rozlétnout jako ptáče, které se nechce vrátit zpět do mateřského hnízda?
Nebo již jen tím, že sníme, necháme naši mysl plout? Tělo usne a ona se odpoutá a žije realitou skrytou v nás? Odpoutání mysli od těla je dávný sen, který podle zkušeností věků nemusí být jenom sen, ale pozvánkou někam jinam. Někam jinam za mantinely našeho chápání. Může zbořit naše vidění světa a umožnit nás pochopit neuchopitelnost univerza a snažit se s ním ztotožit skrz toho, co co nazývá věda, tmářstvím. Může tam, kde hledáme, tam, kde tápeme, rozžehnout svíci a nechat se šerosvitu stínů okouzlit něčím, co naše sny nazývají Cestou.
Zrcadlo
1. března 2012 v 19:56 | Domča
Zrcadlo je dostatečně hladký povrch odrážející světlo, čímž vzniká obraz předmětů před zrcadlem. Používá se běžně v domácnosti, dopravních prostředcích, zdravotnictví, optických zařízeních, osvětlovacích tělesech či v měřicích přístrojích atd.
Zrcadla jsou zcela běžným a obyčejným inventářem našich bytů a ženských kabelek. Pro většinu lidí jsou něčím navýsost všedním, a když se zrcadlo rozbije, málokdo dnes již věří, že mu to přinese sedm let neštěstí, jak tvrdila stará pověra. Pokud je někdo chce vnímat pouze v takovéto redukované podobě, nikdo mu v tom nemůže zabránit, vždyť i jedno okřídlené úsloví praví, že podívá-li se do zrcadla opice, nemůže čekat, že v něm uvidí univerzitního profesora. Byla by to ale škoda
I když naši předci používali zrcadel mnohem méně kvalitních, než jsou ta naše dnešní, zrcadla pro ně zřejmě znamenala něco mnohem důležitějšího, než představují dnes pro nás: byla magickými předměty k věštění, prostředkem k odhánění a odhalování zlých bytostí. Jako každý předmět, který v sobě skrýval posvátnou moc, byla ale také předměty ambivalentními, a lidem mohla i velmi škodit. Proto do zrcadla nesměli pohlížet nemocní, šestinedělky a děti. Setkání se zrcadlovým odrazem ostatně mohlo být nebezpečné pro každého. Jak osvětlil už antropolog James Frazer, "(Divoch) často považuje svůj stín či odraz za svou duši, v každém případě za důležitou součást své bytosti, a jako takové jsou pro něj nutně zdrojem nebezpečí. Neboť kdyby byl stín pošlapán, udeřen či probodnut, cítil by člověk toto ublížení, jako kdyby bylo spácháno na něm osobně, a kdyby byl člověk od svého stínu zcela oddělen (což se považuje za možné), musel by zemřít". i Jak ve starověké Indii, tak ve starém Řecku bylo podle Frazera zakázáno dívat se na svůj obraz ve vodě. V pozadí tohoto příkazu stála obava, že by vodní duchové mohli stáhnout zrcadlící se obraz člověka nebo jeho duši pod vodu a člověk bez duše by zahynul.
My holky
14. února 2012 v 18:26 | Domča
každý to cítí
10. února 2012 v 18:13 | Domča
Když slunce zapadá,
Světlo zhasíná
Nastává moje
Smrtelná hodina.
Chodím po domovech
Beru co mi jiní vzaly
Sápu se po schodech
Nikdy mě nepoznali
Pomsta je sladká
Není mi pomoci
Smrt je tak vratká!
Křičím si do noci.
Touha po pomstě
Užírá mě do nitra
Není mi pomoci
Avšak
Pomstu mohu odložit
Až na zítra.
POZOR!!!!nestojí vám to zato
Srandičky 2
3. února 2012 v 17:14 | Domča
rozhovor
3. února 2012 v 11:28 | Domča
ahojte lidičky proběhne tu rozhovor s s Luscii Karlíkovou
1.Jak dlouho máš blog?
ona:už 1rok
2.o čem píšeš a co tě přimělo psát
ona:Píšu o všem, no kamarádka ona my jednou poslala její blog tak jsem si ho pak taky udělala.
3.Myslíš si že má tvuj blog uspěch?
ona:To ani né, já píšu pro zábavu takže to je tak 50 na 50, ale asi si zase dám počítadlo návštěvnosti takle nevidím kdo kdy a proč je nebo byl an blogu.
4.Slyšela jsem že prý rada děláš rozhovory proč a ským je děláš??
ona:
Ano rozhovory dělám ráda, dělám je protože si myslím že by to lidi mohlo zajímat a zaky chci zjistit co blogeři dělají na dvém blogu atd, dělám je většinou s obyčejnýma blogerama a někdy i s těma populárníma minule jsem například dělala s Lady Vanilkou, www.ladyvanilka.blog.cz atd..
Konec chatové konverzace.
5.Tak to by bylo zatím vše chtěla bysi lidem něco vzkázat??
ona:Jo určitě! Chodte na tendle blog je to tam vše hezký a zajímaví! http://zeptejse.blog.cz/
Zoufalství
3. února 2012 v 10:38 | Domča
ZOUFALSTVÍ . . .
Jeden jím trpí vůli lásce, další kvůli studiu, třetí kvůli práci, čtvrtej rodině a pátej zoufá
kvůli svýmu životu. Co to vlastně je? Asi pocit beznaděje, smutku, samoty a všech těch záporných věcí dohromady.
Člověk je zoufalej, protože neví co má dělat. Neví jak dál. Neví nic. Je to strašnej pocit, když víte, že vlastně nic nevíte a nemůžete nic dělat, všechno je špatně. Nemůžete myslet, protože myslíte jen nad tím jedním. A ono vás to užírá zevnitř.
Ale vy se nesmíte tvářit špatně, kvůli vaší pověsti kolem! Takže si ten pocit zastíráte falešným úsměvem, smíchem a namlouváte si dobrou náladu. Na někoho to zabere a pak se mu v hlavě narodí myšlenka jak to všechno vyřešit.
Ten první se svou láskou budou jen kamarádi, druhej si zruší Facebook, třetí změní zaměstnání, čtvrtej se udobří s rodinou a pátej si změní všechno kolem sebe. Ale co ten, kterýmu se nnic nenarodí? Ten se v zoufání topí dál, jako v oceánu. Oceánu zoufalých beznadějných myšlenek. Třeba někde v dálce uvidí světlo, najde záchranu. Najde pomoc, lásku, naději a vrátí se zpátky na pevninu. Všichni jednou budou zoufalí a všichni se z toho jednou vyléčí.
A takhle se cítí spousta lidí na světě zabrante tomu a poháhejte překonat jejich bolest
